zima se vrací

po více jak týdenním dešti se teplota vrátila zpět k nule

s ní sníh, vítr,.. přišel čas odmetání sněhu před cestou, setkávání..

konec jednoho domu

světlo je tak dvě hodinky.. no světlo, spíš šero, lidé vyráží na nákupy, vánoce se blíží, ale taky zimní výlety, lyžování, polární záře,.. možná pro tu dobu tmy tady všichni mají rádi barvy. ne jen na panácích v obchodě :) takhle vypadá kdekdo koho potkáte v horách. people of color

storm

kolem poledne. 

ticho a padající sníh. vítr se uklidňuje

tak zatím zdar

říkanky 2

takže další kolo, zase jsem si na pár svých dětských výtvorů vzpomněl :)

jak jde čas :

Potkal jsem děvče
krásně se smálo
pralo a žehlilo
postýlku stlalo
avšak teď po svatbě
má jinou zálibu
fernet a bechera
whisky, rum, malibu

po návštěvě jedné svatby :

kráčí dívka ztepilá
ještě trochu opilá
po nádvoří radnice
klepe se jí zadnice
ženicha si k sobě vine
nedá ho už žádné jiné
rodinky se spolu fotí
....kokoti

reklamní heslo špindlerovských profíků :

Chlapci z horské služby
vyplní tvé tužby!

epitaf :

užíval života
plnými doušky
na závěr zbyly mu
zájmové kroužky

sousedská :

když se ženou šedé mráčky
užívám si s pikovláčky
hodinu za hodinou
ženou se polystyrénovou krajinou
soused Jiří vztekle zavyl
až mi jeden vykolejil

a ještě něco pro děti :

je to dobrá nabídka
zakoupím si medvídka
brtníka či pandu
užiju si srandu
přivezou ho ve středu
ještě s hubou od medu

no,.. to by zas pro dnešek stačilo a já jdu dál pátrat v paměti :)

říkanky

z důvodu nedostatku venkovního světla jsem si tak místo fotek vzpomněl na některé své infantilní říkanky
pečlivě jsem si je po dlouhý čas zapisoval do různých deníčků,.. a jak šel ten čas dál, tak jsem je ztratil
ale něco mi možná uvízlo v hlavě..

kdysi jsem měl tendence seznámit se s dívkou,.. nepochopila mé romantické verše

řekl jsem Ti miláčku
nejez toho šneka
teď máš na rtech vyrážku
kyprou jako veka

bůh ví proč... nepochopila

znám jednu dívenku
z vedlejší ulice
chodívá každý den pobledlá do školy
pytlíky na nohou
a dva na ruce
igelit zabrání nákaze okolí

s tou to naštěstí tak\ nevyšlo... nicméně koňařky mne vždycky táhly...

líbí se mi Janička
co má nohy do O
rajtuje si koníčka
no a je děsně v poho
každý večer v pyžamu
bere na mne bič
div si nohy nezlámu
jak utíkám pryč
tak snad sbalím Simonu
vyznám se jí z lásky
budeme hrát po ránu
dostihy a sázky
stejně jednou v neděli
potmě pot mě poleje
až nahmatám v posteli
schovanýho žokeje

a jak si vzpomenu na další, tak je dopíšu :D

havran přilétá

Det er mørketid, sola står ikke opp.

slunce již nevyšlo

zato měsíc, rozkrojený přesně v půli, topí se v narůžovělém světle poledne

na farmě

14.30

pohled

včera večer.. těsně před usnutím, napadl mne obrázek, s trošku komplikovaným názvem,.. no, či spíše popis se hodí

možná si vzpomínáte, jak se vás někdo ptal, možná to prožíváte stále dokola, možná jste sami, uprostřed dlouhé noci. Ale určitě jste to slyšeli, možná stokrát ještě uslyšíte.. Myslíš na to, co budeš dělat?

třeba jste nedonesli očekávanou známku, nebo se jen neztotožňujete s představou jiných.

co myslíš, že budeš dělat? ...a vy si najednou vše vybavíte. Přichází to před usínáním i nad ránem, náhle se otevřou dveře, ozve se hudba, vidíte se možná nastupovat do letadla, nebo ujíždíte na cválajícím koni po travnatém svahu směrem ke klikatící se řece, možná chcete mít černé ruce od oleje a montérky vonící po benzínu, nebo se usmívat na hosty držící hrnky s kávou v prokřehlých prstech. Chcete vystoupit na vrchol, roztáhnout křídla, letět..

ano, bude to přesně takové, jak vy si to představujete, v bezděčných záblescích, ve vynořujících se obrazech, v bdělých snech.

Tak až se zase zeptají, odpovězte, beze strachu, po pravdě, s úsměvem.

Nevím. To teprve bude. Ale vím, co dělám teď.. Žiji tento den... A ty?

ještě jednou teda ten obrázek,... už víte, kde na něm jste?

čas velryb

zima se pomalu zakusuje do fjordů. černý havran roztahuje svá křídla noci, ještě pár dnů a spolkne slunce. Nastane noc plná hvězd a tančící polární záře. Ale dnes, ještě stále je šance vidět na chvíli zlatavý kotouč mezi bělavými horami

10hod. za 40 min vyjde slunce

fjordy jsou tiché, oranžovo růžové nebe nechává vyniknout bělostný závoj hor. 

 není mnoho světla. pokud jste na břehu, potřebujete hodně dobrou optiku na pořizování fotek. Ale stačí jen sedět na kamenech s mořem na dosah, hladina je šedá, zbrázděná množstvím běžících vlnek. prohlížíte obzor, vnímáte okamžik, najenou se kus od vás ozve mohutné oddechnutí. Do vzduchu vylétne sprška vodní páry a hladké tělo obra se ponoří zpět pod hladinu. Ticho, vítr, kroužící rackové a další gejzír spojený s hlubokým výdechem

   

hory vnořené do mraků

a lodě brázdící fjord, obsypané turisty, támhle, támhle, ukazují, loď uhání, dva světy, setkání...

na březích postávají místní, rodiny, staří, mladí, dívají se na velryby jako na staré známé. Povídají si u zaparkovaných aut, hřejiou si prsty o hrnky s kávou, támhle, támhle, podívej. Děti šplhají rodičům na záda a září jim oči

život s obry na dosah

 úzká silnice lemující moře, auta jedou zvolna, všichni pátrají očima po mořské hladině

čekání

no,... ne vždycky je vše jak si ráno představujete. Ale auta zastavují, lidé stahují okýnka, vystupují, nabízí pomoc. Den je krátký, slunce zapadá o půl jedné, po druhé je tma. Vracíte se a ve sklech se vám zrcadlí proudy zeleného světla, vlnícího se pod hvězdami

plavba nocí, plavba dnem

Přejte si cokoliv. Nic není nemožné. Toto je panenská plavba.

                                         ze života Geralda Durrella

dny se krátí, teplota klesá pod nulu, sníh se blyští a vrže pod botama, lidé si zakrývají tváře před pronikajícím mrazem a utíkají do osvětlených lokálů..

když se dostanete tam, kde hrají něco typicky norského, začnete chápat, proč se zde můžete přihlásit do kurzu jódlování. To jediné tomu totiž ještě chybí. Ale v baru je teplo, lide tančí, tleskají, zpívají, když zavřete oči, jste rázem o třicet let zpět

je půlnoc, měníme působiště. Ten osvětlený dům vzadu je loď

nástupní rampa vesmírné lodi

v decentním stylu, nic přehnanýho, je to malá loď...

2 hod ráno, opouštíme přístav, světla za okny kajuty slábnou, ztrácí se, kolem se začínají zdvihat temné siluety hor

9 ráno, už je vidět, i Harštad

do srdce fjordů

brázda za lodí je jiná jak ta v hlíně, rozplyne se, ztratí ve vlnách a roztříští o pobřeží, zůstane zas jen věčně se pohybující moře

cesta bude ještě dlouhá, je dobré mít tužku a otevřené oči

kompas bez střelky a vikingové hledající, po čem touží

arktická plavba

ostrov pokladu

další zastávka

plavební dráha i dobré loviště

nezáleží jak si myslíme, že se vidíme, vždy se zrcadlíme

to není slunce, i ono má své odrazy v mracích,... slunce je stále za jednou z hor

i tady jsme byli

kotviště

když do krajiny správně vrazíte kostel, tak to může vypadat třeba jak v Rakousku. Pak tam lidi chodí hledat přítomnost boží, protože ji skrz ty zdi nevidí.

modré město

kultura a tradice

naše konečná, loď pluje dále na jih. Za chvíli přistane druhá, jedoucí naším směrem zpět. Cesta tam a zase zpátky. 

jiná forma dvoudenního pobytu v baru

norští pařáci. Teda oficiálně se to jmenuje vánoční stůl, předvánoční tradice, společenský oděv a vycpaní santové všude vůkol, ve skutečnosti se jedná o dvoudenní mejdan, kde věk nehraje roli

výměna lodí

s papuchalkem v kajutě

tohle už je větší loď, do společenských prostorů v horních patrech použejte výtahů

bary a hvězdy z diodových světel

masky a stíny

dlouhým úsvitem zpět k severu

10 hod .. dnes možná ještě uvidíme slunce

zatím jen příroda zkouší všechny barvy ze své palety

arktida není černobílá, s občasnou modří nebe a moře .. arktida je hra světla

rybáři u ostrova Senja

město a jeho strážce

první záblesk, na chvíli, loď uhání, slunce se míhá mezi štíty hor

jen další forma dobrodružství

díky informačním cedulím jste v obraze

zastávky jsou srandovní, turisti se vyhrnou z lodi rozutečou se na 15 minut po okolí udělat co nejvíc fotek a rychle zpět, vnímat dobrodružnou podstatu cesty 

jak každý malý viking ví, Amerika byla objevena kolem roku 1000 jejich předky. Tímto ne, ten jen v 9 století poměrně úspěšně decimoval Anglii

Perly

Poledne - slunce pomalu, zvolna vystupuje nad kopce

soumrak samurajů

historie

13:00 .. východ a západ v jediném okamžiku

dominanta ostrova Senja

a mlžný opar klouzající po horských úbočích dolů k moři

podobný pavučinám, pokrývá kopce či jak cukrová vata je ovinut kolem ostrůvků a kopců, moře se leskne sluncem, nebe se pomalu propadá do noci

trpaslík

zpět tam kde bydlíme

máme jen jeden program, ale stojí za to

14:30 doba modrého, vším prostupujícího světla

 za hodinu je tma