zima se pomalu zakusuje do fjordů. černý havran roztahuje svá křídla noci, ještě pár dnů a spolkne slunce. Nastane noc plná hvězd a tančící polární záře. Ale dnes, ještě stále je šance vidět na chvíli zlatavý kotouč mezi bělavými horami
10hod. za 40 min vyjde slunce
fjordy jsou tiché, oranžovo růžové nebe nechává vyniknout bělostný závoj hor.
není mnoho světla. pokud jste na břehu, potřebujete hodně dobrou optiku na pořizování fotek. Ale stačí jen sedět na kamenech s mořem na dosah, hladina je šedá, zbrázděná množstvím běžících vlnek. prohlížíte obzor, vnímáte okamžik, najenou se kus od vás ozve mohutné oddechnutí. Do vzduchu vylétne sprška vodní páry a hladké tělo obra se ponoří zpět pod hladinu. Ticho, vítr, kroužící rackové a další gejzír spojený s hlubokým výdechem
hory vnořené do mraků
a lodě brázdící fjord, obsypané turisty, támhle, támhle, ukazují, loď uhání, dva světy, setkání...
na březích postávají místní, rodiny, staří, mladí, dívají se na velryby jako na staré známé. Povídají si u zaparkovaných aut, hřejiou si prsty o hrnky s kávou, támhle, támhle, podívej. Děti šplhají rodičům na záda a září jim oči
život s obry na dosah
úzká silnice lemující moře, auta jedou zvolna, všichni pátrají očima po mořské hladině
čekání
no,... ne vždycky je vše jak si ráno představujete. Ale auta zastavují, lidé stahují okýnka, vystupují, nabízí pomoc. Den je krátký, slunce zapadá o půl jedné, po druhé je tma. Vracíte se a ve sklech se vám zrcadlí proudy zeleného světla, vlnícího se pod hvězdami
Žádné komentáře:
Okomentovat