My Way Out: noc a den

byla noc jak stvořená pro výlet

Měsíc. lehce couvá. Ale oslňuje krajinu. Cesta do kopců jen při stříbřitém světle, vynořující se obrysy skal, promrzající tundra.. a světla města blikají v dálce, ještě pár kroků a zmizí za hřebenem

a o kus dál, na severní straně světa, jako elektrizující pulzující úhoři, svíji se po černém nebi polární záře

V jednu chvíli jsem koukal na nebe a procházel soutěskou. Ten sob kus ode mne se lekl víc než já. Nevím jak se může naštvat, takhle v noci, běžel šikmo ode mne a prudce dýchal a chrčel s každým nadechnutím. Kameny se drolili strání, raděj jsem se klidil na opačnou stranu. A díky tomu jsem opět našel pěšinku, z které jsem odbočil, když jsem hltal očima zelenou noc. Tak půjdu ještě, půl hodiny max a najdu pěkné rovné místo na spaní. Opět mi ho ukázali sobi. Páslo se tam malé stádo, občas zvedli hlavy, aby se podívali, jak mi to jde

stan jsem postavil na kruhovém plácku, půda už byla zmrzlá, sobi klidní, nebe plné oktaríny

zmrzlé ráno

východ slunce je v tuto roční doby jako stvořený pro ty, co si rádi přispí

cesta

voda, zajásal jsem v duchu, bude čaj.. akorát se na tom dalo bruslit. louže promrzlá až ke kamenům

stádečko z noci

tančí se soby

jeden fešák pro fanynky

v zamrzlém potoce se dají najít tůňky, čaj bude

měsíční krajina

jako z jiného světa

čarokrásná

relax

podle těchto kytek se dá krásně poznat, kde jsou v tundře mokřady. Většinou víte, že tam zahučíte až nad boty. Teď už je zem zmrzlá, ale kytky se stále drží...

procházel jsem kolem skal a kamenů. Vzpomněl jsem si, jak se v písních a básních opěvují mlčenlivé a tiché kameny. A jiní lidé při tom s nimi mluví.

položil jsem dlaně a čelo na studenou plochu balvanu, čnícího z trávy

v hlavě se mi objevila slova

abych slyšel kameny, musím se napřed naučit poslouchat. Vypnout běžící myšlenky v hlavě a vnímat jen tok přítomné energie, proudící mnou a pulzující okolo. Energii Země.

Pak uslyším mluvit kameny, stromy, vítr, Slunce..