Cesty jsou jen čáry našich snů... slyší slunce

Cesty jsou jen čáry našich snů... slyší slunce

úterý 7. října 2014

obrazy


je to jedna kniha
psal jsem ji, no řekněme dva roky s různě dlouhými přestávkami, po večerech, ve chvílích ticha, uprostřed svého světa
je to kniha o lidech, žijících na hranici snů a života
je o snění a o životě ve snech, je o cestách
je o cestách přes tyto hranice
je o Zemi a jejímu vztahu ke Stvořiteli
je o našem vztahu k nim i k nám
a také o kojotovi

jmenuje se Obrazy


dnes jsem si koupil tuš a takový ten kus dřeva s výměnými, různě širokými hroty. Mohlo by to být pero, ale to vypadá jinak. I když pera jsou křídla a ve slovech se dá létat. Nicméně jsem touto soupravou poprvé zkusil kreslit. Je to motiv z té knihy.
Kdyby si to chtěl někdo přečíst, tak mi dejte vědět.
já ještě nakreslím k tomu pár obrázků a popřemýšlím, co s tím udělám...

jak to začíná.. třeba jen pár slov, aby jste byli v obraze.
začíná to předehrou

Autobus číslo 42. Kromě řidiče i pár cestujících. Je večer, okny šikmo proudí dovnitř paprsky zapadajícího Slunce, míhajícího se za domy, daleko, nade všemi. Černé stíny stromů lemujících silnici, kreslí uvnitř autobusu svůj hypnotický obraz. Jeden za druhým běží od předu do zadu, další a další, stíny útlých černých větví a odlesky barevných listů,  lapené mezi kapkami deště na oknech. Vzduch je cítit mokrými kabáty a naftou, tabákem, přicházejícím podzimem. Cestující jsou ponořeni do svých myšlenek a letáků z obchoďáku. Zatoulaní do vzpomínek, na práci, na školu, přítele, na to co udělat k večeři. Stíny kaštanů kreslí kmitavé čáry přes zamyšlené tváře, matika za čtyři, šunka za šedesát. Malý kluk v modré pláštěnce klečí na sedadle a  obkresluje prstem na upocené sklo zapadající Slunce.

Sedí vzadu, s čepicí staženou přes uši, vybledlý oranžový hedvábný šátek kolem krku, hlavu opřenou o sklo. Černé vlasy plné zakroucených prstýnků jí stékají přes tvář, dívá se ven, sleduje krajinu a myšlenky. Autobus zabočil na zastávku, přistoupil pán o holi s malým psem, rozcuchaným, šťastným, věčněsepletoucím pod nohy. Pes vrtí ocasem, muž usedá, něco mu říká, řidič nahodil dvojku, stíny, hluk motoru, oranžové Slunce. ...

dalších sto stránek si zatím nechám pro sebe







Žádné komentáře:

Okomentovat