za sluncem

6 dnů směrem na jih ...

Vyjíždím z Tromsø, blíží se vánoce, je deset hodin ráno, přede mnou 3 hodiny šera, pak dlouhá noc

vnitrozemí u Setermoen, už je skoro tma, teplota kolem -10, jen bílé štíty a ledová cesta

jen hory, za chvíli zpět u moře, odbočka před Narvikem a nocí směr Švédsko

můj nejčastější pohled .. severní švédsko, kousek od skiareálu Abisko

malé městečko před Kirunou. světla, cítím se trošku jak můra, zastavuju, dívám se na osvětlené domy, je zde ticho, lidé jsou jak stíny, žádné petardy, jen hvězdy

Jokkmokk. ráno. čaj. protáhnout se. jedu dál ..

polární kruh

jediný návštěvník v bílém tichu

cesta a hudba

 vlak si poradí se vším

jen cesty, ledové a vířící sníh. jen ticho i hluk motoru. jen chvíli světlo a dlouhý dotek tmy 

návštěva švédského autoservisu aneb hledání problému proč mi nesvítí světla

ve švédsku se věci dělají jinak. benzinová pumpa a kadeřnictví. dva v jednom

mezi švédskem a norskem. auto ještě stále drží téměř padesátistupňový rozdíl teplot,.. ale dá to práci..

víc jak 100km divočinou, bez jediné vesnice signálu a pod. stále jsou ještě taková místa na planetě

 zpět v Norsku

24.12. vánoce

Trysil

víc jak po měsící první východ slunce.

jak ptáci, kteří táhnou k jihu, jen já a železný kůň, větrné vrtule krájí nebe, jedu v paprscích, jsme slunce

nedaleko Malmö. Zpět u moře

čekání na trajekt

stále zchvácen odlesky slunce

větrné elektrárny u dánských břehů

Sassnitz

taky jste si mysleli, že jsou to greenpeace? :)

severní Německo. tak trochu jiný pohled

a slunce mě vítá i v čechách

jen se dívat

a jet dál

na konec světa

a zpět

Jižní Morava, pod Pálavou ...

zima se vrací

po více jak týdenním dešti se teplota vrátila zpět k nule

s ní sníh, vítr,.. přišel čas odmetání sněhu před cestou, setkávání..

konec jednoho domu

světlo je tak dvě hodinky.. no světlo, spíš šero, lidé vyráží na nákupy, vánoce se blíží, ale taky zimní výlety, lyžování, polární záře,.. možná pro tu dobu tmy tady všichni mají rádi barvy. ne jen na panácích v obchodě :) takhle vypadá kdekdo koho potkáte v horách. people of color

storm

kolem poledne. 

ticho a padající sníh. vítr se uklidňuje

tak zatím zdar

říkanky 2

takže další kolo, zase jsem si na pár svých dětských výtvorů vzpomněl :)

jak jde čas :

Potkal jsem děvče
krásně se smálo
pralo a žehlilo
postýlku stlalo
avšak teď po svatbě
má jinou zálibu
fernet a bechera
whisky, rum, malibu

po návštěvě jedné svatby :

kráčí dívka ztepilá
ještě trochu opilá
po nádvoří radnice
klepe se jí zadnice
ženicha si k sobě vine
nedá ho už žádné jiné
rodinky se spolu fotí
....kokoti

reklamní heslo špindlerovských profíků :

Chlapci z horské služby
vyplní tvé tužby!

epitaf :

užíval života
plnými doušky
na závěr zbyly mu
zájmové kroužky

sousedská :

když se ženou šedé mráčky
užívám si s pikovláčky
hodinu za hodinou
ženou se polystyrénovou krajinou
soused Jiří vztekle zavyl
až mi jeden vykolejil

a ještě něco pro děti :

je to dobrá nabídka
zakoupím si medvídka
brtníka či pandu
užiju si srandu
přivezou ho ve středu
ještě s hubou od medu

no,.. to by zas pro dnešek stačilo a já jdu dál pátrat v paměti :)

říkanky

z důvodu nedostatku venkovního světla jsem si tak místo fotek vzpomněl na některé své infantilní říkanky
pečlivě jsem si je po dlouhý čas zapisoval do různých deníčků,.. a jak šel ten čas dál, tak jsem je ztratil
ale něco mi možná uvízlo v hlavě..

kdysi jsem měl tendence seznámit se s dívkou,.. nepochopila mé romantické verše

řekl jsem Ti miláčku
nejez toho šneka
teď máš na rtech vyrážku
kyprou jako veka

bůh ví proč... nepochopila

znám jednu dívenku
z vedlejší ulice
chodívá každý den pobledlá do školy
pytlíky na nohou
a dva na ruce
igelit zabrání nákaze okolí

s tou to naštěstí tak\ nevyšlo... nicméně koňařky mne vždycky táhly...

líbí se mi Janička
co má nohy do O
rajtuje si koníčka
no a je děsně v poho
každý večer v pyžamu
bere na mne bič
div si nohy nezlámu
jak utíkám pryč
tak snad sbalím Simonu
vyznám se jí z lásky
budeme hrát po ránu
dostihy a sázky
stejně jednou v neděli
potmě pot mě poleje
až nahmatám v posteli
schovanýho žokeje

a jak si vzpomenu na další, tak je dopíšu :D

havran přilétá

Det er mørketid, sola står ikke opp.

slunce již nevyšlo

zato měsíc, rozkrojený přesně v půli, topí se v narůžovělém světle poledne

na farmě

14.30

pohled

včera večer.. těsně před usnutím, napadl mne obrázek, s trošku komplikovaným názvem,.. no, či spíše popis se hodí

možná si vzpomínáte, jak se vás někdo ptal, možná to prožíváte stále dokola, možná jste sami, uprostřed dlouhé noci. Ale určitě jste to slyšeli, možná stokrát ještě uslyšíte.. Myslíš na to, co budeš dělat?

třeba jste nedonesli očekávanou známku, nebo se jen neztotožňujete s představou jiných.

co myslíš, že budeš dělat? ...a vy si najednou vše vybavíte. Přichází to před usínáním i nad ránem, náhle se otevřou dveře, ozve se hudba, vidíte se možná nastupovat do letadla, nebo ujíždíte na cválajícím koni po travnatém svahu směrem ke klikatící se řece, možná chcete mít černé ruce od oleje a montérky vonící po benzínu, nebo se usmívat na hosty držící hrnky s kávou v prokřehlých prstech. Chcete vystoupit na vrchol, roztáhnout křídla, letět..

ano, bude to přesně takové, jak vy si to představujete, v bezděčných záblescích, ve vynořujících se obrazech, v bdělých snech.

Tak až se zase zeptají, odpovězte, beze strachu, po pravdě, s úsměvem.

Nevím. To teprve bude. Ale vím, co dělám teď.. Žiji tento den... A ty?

ještě jednou teda ten obrázek,... už víte, kde na něm jste?

čas velryb

zima se pomalu zakusuje do fjordů. černý havran roztahuje svá křídla noci, ještě pár dnů a spolkne slunce. Nastane noc plná hvězd a tančící polární záře. Ale dnes, ještě stále je šance vidět na chvíli zlatavý kotouč mezi bělavými horami

10hod. za 40 min vyjde slunce

fjordy jsou tiché, oranžovo růžové nebe nechává vyniknout bělostný závoj hor. 

 není mnoho světla. pokud jste na břehu, potřebujete hodně dobrou optiku na pořizování fotek. Ale stačí jen sedět na kamenech s mořem na dosah, hladina je šedá, zbrázděná množstvím běžících vlnek. prohlížíte obzor, vnímáte okamžik, najenou se kus od vás ozve mohutné oddechnutí. Do vzduchu vylétne sprška vodní páry a hladké tělo obra se ponoří zpět pod hladinu. Ticho, vítr, kroužící rackové a další gejzír spojený s hlubokým výdechem

   

hory vnořené do mraků

a lodě brázdící fjord, obsypané turisty, támhle, támhle, ukazují, loď uhání, dva světy, setkání...

na březích postávají místní, rodiny, staří, mladí, dívají se na velryby jako na staré známé. Povídají si u zaparkovaných aut, hřejiou si prsty o hrnky s kávou, támhle, támhle, podívej. Děti šplhají rodičům na záda a září jim oči

život s obry na dosah

 úzká silnice lemující moře, auta jedou zvolna, všichni pátrají očima po mořské hladině

čekání

no,... ne vždycky je vše jak si ráno představujete. Ale auta zastavují, lidé stahují okýnka, vystupují, nabízí pomoc. Den je krátký, slunce zapadá o půl jedné, po druhé je tma. Vracíte se a ve sklech se vám zrcadlí proudy zeleného světla, vlnícího se pod hvězdami