Arctic city. První dny, než jsem odjel dál na ostrov, jsem trávil právě tady, ve 70 tisícovém městě, 400km za polárním kruhem. A není město jako město...
Město samo o sobě je rozlezlé jak na pevnině, tak po ostrově Kvaløya. Centrum leží mezi nimi, na zhruba 10km dlouhém ostrově.
Sednete na kolo a jedete kolem pobřeží. Vlastně kromě města tady moc ani jinde silnice nevedou. Vítr je plný soli, rackové křičí nad modrou hladinou, můžete jet třeba ve dvě ráno, na severní straně ostrova je slunce, hory se lesknou sněhem, vydrží ještě poměrně dlouho. Dole je však téměř léto. Rozdíl 500 výškových metrů.
Oblíbené místo místních - ti tam chodí pěšky, nebo mnohdy běhají, no a i turistů - ti jedou lanovkou jak kdyby ji nikdy neviděli, je na pevnině. Kopec Fløya, na dosah města a i když mnohdy s davy lidí, první krok do snů.
A město máte pod sebou, nad sebou jen mraky a poletující šedivé vrány..
Ale je to jen město, odsud se dá jít či jet na spoustu míst.
sochy
Tady jsem potkal místní. Staří, vrásčití, s jednou plechovkou piva na den, rybáři bez práce, black shit opakovali zhnuseně, méně ryb, víc ropy, na své oblíbené molo jezdí na kole. Pak výměnou za tabák na ubalenou cigaretu přidají místopisnou válečnou historku, kdy ty děla kropila nalétající německé letouny, den je modrý, ryby odtáhly na sever.
ve 2 v noci
Dřevo vede na celém severu. Dřevo a barvy. Okna bez záclon a světlo v oknech pro ztracené duše.
Knihovna, kino, městský úřad, moderní střed světa.
Kostely sem přivezli kdysi taky. Ostatně jako na spoustu jiných míst. Zavřít se před světem a snažit se hledat krásu. A duha zatím šplhá k nebi.
Ale je tu i nejseverněji položená botanická zahrada.
S neuvěřitelnou škálou kytek, které najdete třeba vysoko v horách a tady se jim díky klimatu daří, Afrika, Amerika, Asie, Austrálie,.. vše ta jednom malém místě, A s vynikajícím průvodcem.
Na konec vás to město stejně dostane tou atmosférou
zimou
náladou
přicházející tmou
tak v mořském akváriu Polaria koukáte třeba na ryby
Na kulturu těch, kteří tady byli dřív
a žili po svém
a po několika měsících si oči zvykají na tmu
Ale přichází sníh..
Naučné muzeum. Polar v centru. Najdete tam spoustu takřka živých vyobrazení, jak my lidé dovedeme vymyslet spoustu skvělých věcí. Třeba jak moc nepoškodit mladýho tuleně, když v Evropě letí dámské kožichy až na zem. Nebo jak ulovit ledního medvěda, aniž by jste u toho museli být. A pochopitelně s minimálním poškozením kožešiny.
O lidech a zvířatech. O lidech, kteří se vzdálili smyslu života.
Žádné komentáře:
Okomentovat