zatím jen na značce, na živýho losa jsem si musel pěknou chvíli počkat. zato sobi, ti nám chodili okusovat kytky kolem baráku.
napůl mezi světy
Jedna z prvních věcí, co jsem si tady uvědomil, je absence plotů kolem domů. Nikdo si neobežene svůj rádoby svět ocelovým drátem, nebo plaňkama - výsledek je stejný. A je to vidět lidem v očích, v pohybech, v hlase. Plotem kolem domu to začíná, je to pak stejné jako kolem státu, nebo kolem svého já v hlavě.
Máte pocit, že lidé Zemi na které bydlí spíše sdílí, než mají potřebu ji vlastnit. Proto je pak potkáváte v kopcích, na plážích u moře, na tenkých stezkách plazících se tundrou, mladý ve vytahaných tričkách a kraťasech při plus 5, party důchodců v ošlapaných botách, všichni se usmívají od ucha k uchu a mají mokré vlasy od deště.
cesty vedou většinou těsně kolem moře, propadnete kouzlu silniční cestovní vyhlídkové cyklistiky. Na tomto ostrově je vlastně jedna cesta kolem jižní části ostrova, s odbočkou k oceánu, slepá silnice končící v zapomenutém Rekviku u oceánu. N sever vedo tajky dvě silnice, končící u trajektu, dál jsou jen ostrovy a nedohledné moře.
střed jižní strany ostrova, v dálce lyžařská chata. sruby jsou tu rozeseté po kopcích většinou otevřené, pohostiné, s mapama a knížkama na čtení, když venku padají provazy deště, s kamnama a dřevem.
vítej
hornatá část s ledovcem a jedinou přístupovou silnicí, plazící se fjordem
Soby vidíte všude, když ne živý tak aspoň pozůstatky
cítíte se dobře, i když malý
to je lyžařská chata, o půlnoci.
jih ostrova, končící rozdrolenými ostrůvky v zelenomodrém moři, s písečnýma plážema a skálama. Oblíbené výletní místo, jsou to takové malé Lofoty. Vlastně tam jednou jedete a dřív nebo později tam chcete zas.
s kajakem, lodí, na kole, potápět se nebo pít kafe na terase a dívat se na polární záři, lozit po skalách nebo jen tak sedět na zemi s prstama zabořenýma do písku, spát ve stanu na pobřeží a poslouchat vlny a racky.
Sommarøy
sběrem ke zdraví
ne jenom tím co jíte, ale že se furt musíte ohýbat, dělat dřepy nebo lozit po čtyřech.
organizovaná skládka, český kutil by tam poskládal poměrně dost funkčních věcí
p.s. je u silnice, ne v lese. A nakonec ji odvezli. Zajímavé, že?
kamené vlny
na jihu, pohled přes úžinu na protější část pevniny - Malangen
po půl roce první západ slunce, který jsem viděl. Zvláštní
Jedno z těch míst co vás dostane, mezi horama a písečnou pláží, kde chodí vlny
Polární záře je pohyb, záblesky barev od žluté po červenou, vlnění, tanec, jako když fouknete do pruhu dýmu nad svíčkou, věčný pohyb a vy stojíte, mrznou vám ruce a dech, a nemůžete odtrhnout oči
a ještě chatky lovecké, na ty můžete taky narazit
Sobi se neloví. Ti jsou něco jako polodivoká domácí zvířata, patřící původnímu národu Sapmi. Tady na ostrově prý všichni patří jednomu Laponci, který se jmenuje Kitty. Pokud ho potkáte, zdržte se anglického oslovení, který fakt nemá rád, a raděj říkejte jen Hei. :)
Kousek od silnice u osady Straumhella, pozůstatky vyrytých obrázků, výjevů z loveckých událostí, první street art v této oblasti.
Tromvik, v létě slunce 24hod
člověk se učí být sám sebou, ve svém prapůvodu. a žít po svém.
škola na jednom z odlehlých míst. No, je už nějakej ten pátek zavřená. Ryb ubylo, z osady Rekvik zůstalo pár obyvatel, pár chat, staré rozpadající se molo a rozbitá kamenitá cesta přes hory. A oceán na dosah.
zrcadlení a jeden z mnoha konců světa
obratel z veleryby vyplavený na pobřeží. Mezi těma plastovýma odpadkama k nepřehlédnutí. Obratel je z vašeho pohledu vlevo, v pravo sedím já, pro srovnání velikosti. Neměl jsem krabičku sirek.
Žádné komentáře:
Okomentovat